2. Město

22. května 2014 v 15:01 | Lyrao |  Řád čarodějů

Je tu druhá kapitolka. Doufám že se vám bude líbit.


Můj první týden na škole začal...divně. Škola měla úžasný program pro zahraniční studenty, což jsem byla já. Kdy jsem první den teda přišla do školy, všichni na mě divně zírali. Měla jsem na sobě samé černé oblečení a kupucu. Na džínách jsem měla řetězy, černé vlasy a černé oční linky. Vlasy jsem měla dlouhé po ramena.
Jak říkám, celá škola na mě zírala, asi kvůli té bundě z kůže, která mi byla jenom po žebra. Venku traky prčelo, to se mi moc nelíbilo a v kabelce jsem měla knihu kouzel a pár věcí co jsem dneska potřebovala na sto procent. Vešla jsem do ředitelny. Ředitel byl mladý muž, chytrý člověk ale zároveň byl velice přátelský a nesl i hrůzu a respekt.
"Slečno Smithová, jsem rád že jste k nám přestoupila. Tady máte pár věcí, jako například rozvrh třídy, klíčky od skříňky, mapu školy a školní uniformu, kterou si můžete upravit podle svého ale ne zničit a musíte si ji vyzvednout. Převleečte se prosím na záchodech. Za deset minut bude zvonit tak vás nebudu zdržovat. Vaši třídu jsem vám zakreslil na plánku, stejně jako ostatní třídy, kde máte jakou hodinu je taky zapsaný. Potřebujete se na něco zeptat?"
"Ne pane." Odpovím vezmu věci, dám je do kabelky a jdu si nejdřív vyzvednout tu uniformu. Dojdu kousek od ředitelny ke dveřím s nápisem "uniformy". Zaklepu a vejdu dovnitř.
Přede mnou se rozkládá obrovská místnost jenom s uniformama a u stolku hned naproti dveřím sedí paní a jen co vejdu dovnitř, zvedne hlavu.
"Ty jsi ta nová viď? Vezmu tady pár čísel uniformy a ty si ji vyzkoušíš ano? Chceš černou nebo bílou?" Všechno na mě vychrlí a já musim chvíli počkat než mi tohle všechno mozek zpracuje.
"Černou děkuju." Řeknu a usměju se. Paní vezme černé košile a sukně a dalš věci k tomu. Dá mi to do ruky a pošle mě to si to vyzkoušet. Je mi samozřejmě to první co si vyzkouším, což je celá uniforma velikosti L. Vyjdu z kabinky a dám jí to ostatní. Ona se na mě podívá.
"Takže ti bude L. Stav se tu až ti skončí poslední hodina a já ti dám ještě dvoje náhradní uniformy, kdyby se ti s touhle něco stalo ano? Můžeš jít." Propustí mě a já si zajdu ještě na záchod abych si uniformu rychle upravila. Řetězy předělám z kalhot na sukni uniformy a pod sukni si šikovně schovám pásek s dvěma noži a dvěmi pistoli.
Teprve když jsem spokojená, vyjdu ze záchodů a jdu do třídy. Před dvěmi minutami zvonilo a než se dostanu ke dveřím třídy, chvíli to trvá, protože se několikrát ztratím, ale dostanu se ke třídě do sedmi minut. Zaklepu a bez vyzvání vejdu do třídy. Všichni se na mě podívají, i učitel a učitel na mě chvíli kouká.
"Ach ano, málem jsem zapomněl. Tohle je vaše nová spolužačaka, Kimi Smith. Přijela k nám ze zahraničí. Kimi řekneš nám o sobě něco?" Zeptá se mě učitel.
"Ne pane." Odpovím mu a rozhlédnu se po třídě, po volném místě. Jediné takové je vedle kluka s hnědými vlasy, které má dlouhé po ramena. Na tváři mu pohrává úsměv. Místo je volné hned u okna až vzadu.
"Dobře...Kimi prosím sedni si vedle Hidekiho Koizumi. To místo vzadu u okna." Jdu tedy k té lavici a sednu si na svoje místo.
"Hideki prosím proveď ji tady a jdi s ní nakoupit učebnice a sešity. Děkuju. JInak Kimi jsem tvůj třídní, Leon Black. Učím vás matiku, angličtinu a zeměpis." Pak začne normální hodinu a já ho poslouchám jenom napůl. Když zazvoní, projde se mnou Hideki školu a nakonec zjistím že je to docela hodný kluk.
.................................................................................
Skončila mi škola, tak jsem si došla pro uniformu a řekla Hidekimu ať na mě počká ještě chvilku venku, že si ještě musím tady něco vyřešit. Zamkla jsem se na záchodech a vysypala věci z mojí tašky. Vzala jsem pár věcí, co jsem potřebovala na kouzlo. Udělala jsem všechno rychle a odříkala zaklínadlo. Měla jsem před sebou rozsypaný písek. Ten se zbarvil do modra, červena a fialova. Fialová značila mě a ostatní čaroděje. Červená upíry a modrá vlkodlaky a podle sytosti barev, jsem uhádla že jich tu bude víc než jen jeden. Takže jestli zjistí kdo jsem, což poznaj podle vůně, jsem v háji.
.........................................................................................
"Promiň Hideki, že jsi musel čekat." Řeknu. Podívá se na mě a zarazí se. Tahle reakce je jen u upírů nebo vlkodlaků. Oni z nás můžou cítit kouzlo.
Hideki stál u svého auta, nevím co to bylo za značku moc se v autech nevyznám.
"Nechceš si tu uniformu dát k sobě domů a pak zajet pro ty učebnice?" Zeptá se mě a já zavrtím hlavou. "Koupím je a pak kdybys byl tak hodný, zavezl bys mě domů?" Přikývne a nastoupí do auta. Nastoupím taky a rozjedeme se směrem asi do města. Moc to tu neznám. Najednou zajede do nějaké postraní uličky.
"Vystup." Řekne tiše a přitom hrozivě. Poslechnu ho a stejně jako on, vylezu z auta. Vede mě dál do uličky a najednou se mě pokusí udeřit do spánku. Zarazím jeho ruku v čas, zkroutím mu ruce za zády a kopnutím do zad ho odhodím na druhou stranu té malé uličky. Zpod sukně si vyndám pistoli, rychle zkontroluju jestli je nabitá a namířím na něj. Chce se na mě znovu vrhnout ale zarazí se když uvidí zbraň v mojí ruce. Pevně stisknu zuby k sbě. Jestli mě sem zatáhl aby mě zabil...a má tu nějaké své přátele...kurva já ani nevim jestli je vlkodlak nebo upír...kdyby aspoň byla noc a úplněk...
Podívám se na něj.
"Co jsi zač? Upír nebo vlkodlak?" Řeknu tiše. Hideki se zarazí.
"Ty jsi čarodějka z Řádu že ano?" Zeptá se.
"Nejsem z řádu. Už ne. Odešla jsem od nich." Řeknu tiše a skloním zbraň. On se uvolní, ale stále si dává pozor co udělám.
"Jsem vlkodlak i upír. Kříženec jako spousta lidí tady. V tomhle městě je nás sice jen pár ale skvěle si rozumíme. Moji rodiče jsou..." Zarazí se a pohlédne za auto. Udělám co on, protože zaslechnu kroky.
Na začátku ulice se objeví skupina asi deseti lidí.
"Hideki! Kdo pak to je že ji vedeš do baru?" Zeptá se dívka vepředu. Už podle chování jde poznat že je to upírka. Kluk se kterym se drží za ruku je taky upír. Za nimi jsou vlkodlaci...vlastně jen čtyři...to ostatní jsou upíři.
"Je z Řádu." Řekne Hideki. Celá skupina se zarazí a prohlédne si mě. Teď nemá cenu mu odporovat. Jeho auto je kus odemě, kabelku jsem si ven nevzala. Co teď? Jestli se na mě vrhnou všichni najednou jsem v háji.
"Vážně je z řádu? Kdyby z něj byla tak se sem neodváží, řád se sem bojí protože je naše město známé kolik je tu nadpřirozených bytostí i když to jsou jen upíři, vlkodlaci nebo hybridi." Ozve se za mnou hlas, trochu dospělejší. Polekaně se otočím. Za mnou stojí muž okolo třicítky. Podle vzezření a hlubokého hlasu je to vlkodlak.
"Vezmeme ji do baru. Tam nám všechno řekne sama." Ozve se Hideki a najednou jsou okolo mě všichni upíři i vlkodlaci. Je mi to nepříjemné, velice nepříjemné. Schovám zbraň pod sukni a jdu pomalu s nimi. Dojdeme k jednomu z vchodů do domu. Vevnitř je plno, ale vím že je tu spoustu nadpřirozených bytostí, které mi brzy půjdou po krku. Všichni se tu zdraví a já cítím nastávající vzrušení z toho že je tu tolik lidí co by mě mohlo zabít během mrknutí oka. Pod sukní nahmatám nůž. Je to jen malá útěcha ale to mi nevadí. Zatim.
Vejdeme do další místnosti, kde je několik křesel a na nich sedí jak upíři, tak vlkodlaci a ještě nějaká rasa, ke které přijde Hideki. Celá skupina co šla se mnou se posadí do zbývajícíh křesel a někdo zamkne dveře. Ohlédnu se kdo to byl. Ten chlap co přišel s námi. Posadí se na křeslo přímo předemnou.
"Řekni nám něco o sobě čarodějko. Jak se jmenuješ a co tu chceš." Cuknu sebou když se za mnou někdo zasměje.
"Jmenuju se Kimi Kyoshi. Moji rodinu prý zabili upíři. Nevím jestli to je pravda, ale řádu už nevěřím. Chtěli po mě abych zabila svého nejlepšího přítele, protože ho pokousal vlkodlak." Odmlčím se. Ticho v místnosti je velice těžké, ale to neřeším.
"Zabila jsi ho?" Zeptá se. Zvednu hlavu a zavrtím jí v tichém záporu.
"Ne, to bych si nikdy nedovolila a neudělala. Byl to můj nejlepší kámoš. Vyrůstali jsme spolu a byli jsme jako sourozenci. Nikdy bych to nedokázala. Oba dva jsme utekli a řád ohlásil, že jsme pohřešování za velezradu. Nevím kde Samuel je, ale potřebuji ho kontaktovat a vědět jestli je v pořádku." Řeknu zničeně.
"Je dobře že si nezabila svého nejlepšího přítele. Jaké máš schopnosti?" Zeptá se na to nejdůležitější.
"Kouzlení jako ostatní." Odpovím tiše.
"Jenom tohle? Já si myslím že toho je víc." Řekne. Zadívám se mu do očí.
"A co si myslíte že ještě umím?" Zeptám se ho a vyzývavě se zvednu obočí.
"Tipuju tě na ovládání živlů. Ukaž nám co umíš prosím." Řekne a já se nachvíli zatvářím otráveně. Čeká na moji odpověď, ale tu dostane jinak. V místnosti začne být zima. Vlkodlaci se začnou trochu třást.
"To je všechno co umí? Dokázala bych jí zabít i teď" Řekne upírka co byla venku. Všichni se rozesmějou, jenom Hideki a ten muž na mě zírají. Tímhle způsobem konečně ventiluju ten strach z nich a když promluvila, vylekalo mě to tak moc že jsem cítila jak mě strach pomalu začíná ovládat a mění se v bojichtivost. Upírka najednou zmizí a objeví se kus přede mnou.
"Ukaž nám co umíš chcíplotino. Nic nedokážeš!" Škodolibě se usměje. Hideki otevře pusu aby něco řekl, ale neuslyšíme ho. Spíš uslyšíme hlasité křupání jak se okolo nás objeví ledová zeď. Jsem tu jen já a ta upírka. Ta nachvíli vypadá překvapeně.
"Chceš vidět co umím?" Zeptám se jí a ona se rozesměje.
"Moc." Natáhnu pravou ruku směrem k ní. Dívka ji chce vzít ale než se mé dlaně dotkne, objeví se v ní plamen ohně. Upírka vykřikne úlekem a v očích se jí i objeví strach. Ledov zeď spadne na zem a roztaje. Oheň v mé dlani zhasne.
"Ty se bojíš mě. Já se bojim vás ale zvykám si. Chci tu zůstat a chci mezi vámi žít v klidu a přáelství. Nebudu vám ubližovat. Jestli na vás Řád zaútočí, budu bojovat s vámi. Jen mě tu prosím nechte v klidu bydlet." Řeknu a rozhlédnu se. Muž se postaví jde přede mě a otočí se k ostatním.
"Budeme hlasovat. Kdo je proti tomu, aby tady tato dívka žila?" Zvedne se asi deset rukou, což je čtvrtina toho co tu je ostatních.
"Kdo je pro to aby tu zůstala a žila s námi?" Jeho ruka, i ruce ostatních vyletí vzhůru. Uznale pokývá hlavou.
"Výborně, můžeš tu zůstat. Ukončuji dnešní zasedání. Kimi, Hideki zůstaňte prosím ještě tady." Všichni odejdou, jenom my tři tu zůstaneme.
"Kde tu bydlíš Kimi?" "V motelu, na kraji města. Je to tam levné a já jsem ráda že mám vůbec kde spát." Řeknu a on se zamračí.
"No Hideki, odvezeš ji aspolu zabalíte všechno co tam má. Přestěhuje se k nám a nechci slyšet protesty." Řekne když už se nadechuju.
"Děkuji pane." Řeknu tiše a pak spolu s Hidekim odejdeme pryč. Takže teď bydlím u Hidekiho doma, protože jak jsem zjistila po cestě autem. Je to jeho otec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Enes Enes | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 21:04 | Reagovat

Páni to je úžasné! Fakt se mi to moc líbí. Těším se na další kapitolky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama