2. Hodně štěstí Ni

28. srpna 2014 v 23:53 | Lyrao |  Tanec je začátek
Druhý dílek téhle kapitolovky. Doufám že se vám líbí. Je věnovaná Enes.
Jinak hodně štěstí ve škole, když už končí ty prázdniny :D
Jo a prosííím prosííím, hlašte mi chybky, aspoň se poučím, teda jen když budete chtít. Budu za to ráda.
Vaše Lyrao


"Takže, když to shrnu. Nechodíš do školy, nemáš kde bydlet, protožjsi utekla z domu a odmítáš se tam vrátit. Máš bratra, ale ten je ve vězení, protože napadl tvého minulého pěstouna. Je to všechno?" Trhnu sebou. V rukách držím teplý hrnek s kakaem, který mi uvařil Ryu, tak se jmenuje ten barman. Ten druhý je Hikari.
"Asi jo." Řeknu tiše. Hikari se napije kávy, když jsem ho o ni poprosila, řekl že mám smůlu a budu pít kakao, protože mi neni ještě tolik co jemu.
"Fajn, víš moje máma je sociální pracovnice a myslím že je v její moci si tě vzít od té co tě má teď na starost. Jestli chceš. Pak můžeš bydlet klidně u nás i když nás neznáš." Řekne a dívá se na mě. Neznám je to má pravdu, ale za to... Nebyl by to špatné. Chvíli nad tím přemýšlím.
"Není to špatný nápad,ale nevim jestli to projde." Zašeptám.
"Uvídíme, zkusíme to a pak se uvidí. Jdu jí zavolat." Řekne a vytahuje mobil. Párkrát se prstem dotkne displeje mobilu a dá si mobil k uchu.
I když má mobil snížený na nejmenší hlasitost, slyším vyzvánění. Na chvíli zapřemýšlím, proč to zase kruci slyším, vždyť to mělo přesptat když jsem začala... Jestli se to stane znovu a oni to zjistí, nejspíš mě označí příšeru a vyhoděj na ulici.
"Kruci." Zašeptám tiše. Hikari se na mě zvědavě podívá, ale Ryu se mě rovnou zeptá.
"Co se děje?" Přemýšlím co říct, pak mě to napadne.
"Můžu se jít projít? Potřebuju na vzduch." Usměju se a oni se na sebe podívají.
"Dobře ale vrať se do šesti." Řekne mi Ryu a usměje se.
"Dobře." Vystřelím z kuchyně a když vcházím do pokoje ve kterým jsem se probudila, vytahuju z batohu krabku s cígama a jdu ven. Jsou dvě takže do šesti času dost. Byt jak uvidím venku je kousek od parku, který je dost velký aby se tam mohl člověk ztratit. Tenhle park je kilometry daleko od mého bydliště a chodila jsem sem se jen tak uklidnit. Vytáhnu krábu a zapálím si jedno. Postupně jdu dál až dojdu k malému pódiu, které se pořád používá když jsou festivali nebo jen tak, když si chce někdo zatančit. Většinou tam u toho bývají nějaké skupinky tanečníků, nebo hudební skupiny. Zastavím se, když zaslechnu známé hlasy a otočím se. Trhnu sebou. Je tu spoustu lidí a poslouchají moji skpinu ve který jsem zpívala. Teď musí hrát jenom ty písničky, kde může zpívat kluk, protože si zatim za mě nenašli náhradu. Jejich koncert skončí a lidi začnou odcházet. Zírám na ně i když už si balí. Doufám že si mě všimnou, ale už skoro půl hodiny si mě nevšimli a pořád si balí. Pak se najednou na mě podívá Leon a drkne do Jima vedle sebe. Ukáže na mě.
Oběma se jim rozsvítí oči a drknou do holek vedle sebe. Ty se podívají nejdřív na ně, jako kdyby je chtěli seřvat, ale pak se podívaj směrem, kterým ukázali kluci. Stejná reakce, akorát se ke mně rozběhnou a než se naděju, tak mně objímají.
"Chyběla si nám Ni, kdes byla? Mysleli jsme že se ti něco stalo, přestalas chodit do školy..." "To je dlouhej příběh, jen...už možná budu moct zase sváma hrát a chodit tančit..." Dojde m že jsem je vlastně jakoby zradila, když jsem jim nedala ani vědět. "Pokud vám to teda vadt nebude." Řeknu a oni se rozesmějou.
"Samzřejmě že ne, čekali jsme jestlise do půl roku objevíš." Řekne Simi. Má růžové vlasy a vypadá opravdu strašně dobře, narozdíl ode mě.
"Jenom než budeš vystupovat, musíme z tebe udělat jednu z nás. Trošku tě zkrášlit, upravit ti vlasy a tak. Máš na mě ještě číslo?" Zeptá se mě Seth.
"Ne, mám novej mobil, teda spíš novou kraksnu." Řeknu a trochu se ušklíbnu.
"Tak jo, tady máš vizitku na naši kupinu, je tam tvoje starý číslo, protože jsme to nechali vytisknout potají jenom pro členy skupiny a když budeme někam hrát. Chtěli jsme ti to nechat jako překvapení. Až budeš mít čas, tak mi zavolej a domluvíme se na tom jak tě dát do pořádku a udělat z tebe kočku." Kývnu a usměju se. Podívám se na mobil. Jsou dvě hodiny, ještě mám nějakej čas.
"Musím jít, uvidíme se později. Zatim pa." Řeknu a zamávám jim.
"Jasně, čau. Trénujeme a zkoušíme furt na stejným místě." Řekne Yu. Kývnu a rozběhnu se od nich pryč, až když jsem ve více zalesněné části se zastavím a sednu si.
.................................................................................................................................................
Spokojená doběhnu k Ryu a Hikarimu. V dojdu k bytovce a zazvoním na zvonek s jejich příjmením. Ozve se vrčení že mi někdo otevřel a tak vyběhnu po chodech do třetího patra. Trochu si čuchnu k oblečení který mám na sobě. mrdí po cigaretách, ale...doufám že to neucítí, jinak asi dostanu vypeskováno, že kouřím.V kapse od bundy, mám schovanou krábu, takže tu rychle přehodím do skryté kapsy.
Vejdu do bytu, dveře byly pootevřený a skopnu boty z nohou. Nohama je pak dám k sobě. Vejdu do obýváku,kde slyším hlasy a uvidím tam Ryu, Hikariho a na velké sedačce sedí nějaká další žena, Vlasy má hnědé a když vejdu do místnosti,všichni se ke mě otočí. Žena má před sebou na televizním stolku desky smým jménem. To je asi Hikariho matka.
"Dobrý den." Řeknu a Hikari, Ryu a Hikariho matka se všichni postaví, Hikariho matka ke mně přijdeapodá mi ruku.
"Ahoj, jsem Hikariho matka, sociální pracovnice a spolupracovnice paní Newtonové. Hikaria Ryu mě poprosili, jestli bych nemohla se pokusit si tě vzít na starost,což se mi podřilo, paní Newtonová mi dala tvoji složku se slovy...-Toho spratka si na starost klidněvemte, dělá samé problemy-zajímalo by mě co tim myslela." Řekne a s očekáváním odůvodnění se na mě podívá.
"Můj bratr napadl pěstouna který mě...sexuálně zneužíval a několik pěstounů mě nesnášelo, protože se ke mně chovali jako k věci, a já se k nim chovala stejně. Někteří mě omezovali, nemohla jsem ven, musela jsem dělat jenom co chtěli a tak. No a u těcc posledních, neplatili mi školné, takže jsem musela odejít ze školy. Sociální pracovnici řekli že jsem se špatně učilai když jsemměla dobré známky." Řeknu a z očí mi tečou slzy. Proč se to muselo stát, proč umřeli rodiče?
"Kam si chodilana školu?" Zeptal se Hikari zvědavě.
"Na uměleckou. Tu nejlepší v zemi." Řeknu a podívám se mu do očí. Hraje mu v nich úžas a překvapení. Jeho matka si mě zase měří neutrálním pohledem.
"Zařídila jsem jako tvé pěstouny Ryu a Hikariho, věřím že se o tebe dobře postarají. S manželemsi snimi vyměníme byt, máme ho hned naproti vám a je opokoj větší, takže bys měla vlastní pokoj. Hikari a Ryu mají dost peněz aby tě uživili a zaplatili tu samou školu, vlastně to zítra zase zařídí. V papírech je i napsané, že si , nebo jsi byla člen skupiny, taneční i hudební,scházíš se ještě s nimi?" Zeptá se a já se trošku šťastně usměju.
"Dneska jsem je potkala po měsíci, známe se už od malička, všichni jsme nastejné škole, vlastně je to... tři měsíce co na tu školu nechodím, takže jsem jakoby zameškala jenom to co se teď učili. Můžu si to od přátel zjistit." Hikariho matka kývne a usměje se.
"Dobře, dneska už je to všechno co jsem s tebou chtěla projednat. Všechno je zařízené, já teď musím ještě zajít pro nějaké věci na úřad a zítra nebo pozítří, zajdeme k tvým bývalým pěstounům pro tvé věci, během toho je informuji, že u nich nadále už nebudeš bydlet. No já musím jít. Mějte se hezky." Dořekne a odchází. S Hikarim a Ryum ji jdeme vyprovodit.
"Děkuju vám moc."Řeknu a v očích semi rozlijou slzy.
"Nemáš za co, je to jen maličkost. Hodně štěstí do nového života Nio." Řekne a odchází. Ryu anižbych to do něj řekla mě obejme, stejně pak Hikari.
"Hodně štěstí do nového života s námi Ni." Řeknou současně a já začnu brečet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enes Enes | E-mail | Web | 2. září 2014 v 15:30 | Reagovat

Ten konec je úžasný§ Málem se mi z té radosti chtělo taky brečet :-) .
A moc Ti taky děkuji že jsi tu kapitolu věnovala mně, moc dík :-). Moc se těším na další :-D

A s těma chybkama- máš někdy dvě slova v sobě, ale jinak to je dobré :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama