3.Sam

15. srpna 2014 v 21:29 | Lyrao |  Řád čarodějů



Po louhé době....

Po měsíci ve vsi jsem měla co dělat, abych nikoho nezabila. Nespala jsem, zdáli se mi noční můry o mojí skupině, většinou to bývalo tak, že je mučili a já je nemohla zachránit, nebo jsem je musela zastřelit nebo zastřelí mně. Zbraně jsem u sebe nosila pořád a byla jsem ráda, když mě všichni nechávali na pokoji. Byla jsem tak nevyspalá z nočních můr, že jsem byla schopná zabít někoho, kdo mějen naštval. Nejedla jsem, zapomněla jsem co je to jídlo, bylo mi jedno, že moje tělo potřebuje živiny a energii. Dneska se ale něco dělo, cítila jsem to ve vzdchu po tom, co jsem vylezla z postele, ve které jsem stejně nespala. Oblíkla jsem se do nějakýho oblečení,bylo mi jedno co to je, věděla jsem jenom, že to je černý oblečení.
Šla jsem po schodech, kdyžjsem uslyšela zvonek, někdo otevřel dveře, nejspíš Hideki. Uslyšela jsem jak s někým mluví, ten hlas mi byl povědomí. Pak jsem si to uvědomila. Celá šťastná jsem seběhla po schodech a uviděla jsem jeho. V tu chvíli kdy jsemse objevila, sepodíval za Hidekiho a zorničky se mu rozšířily.
"Same!" Vykřikla jsem a celá šťastná k němu doběhla a objala ho. Z očí mi tekly slzy a já se k němu přitiskla jako bych ho neviděla roky.
"Mohu dovnitř?" Zeptal se a já samouradostí kývla.
"Kde má pokoj? Potřebuju si s ní promluvit." Hideki kývl ke schodům.
"Úplně nahoře." Samse mnou v náruči vyběhne nahoru a otevře dveře do mého bytečku. Hvízdne, když uvidícelý byt a skončíme v pracovně.Posadíme se a on si mě prohlédne. Prohlíží si mě od hlavy k patě, pak se dotkne mýchočí a přejede po těchflecích kterým se říka pytle pod očima.
"Nespíš, zdají se ti noční můry. Taky..." prohlíží si mě dál. Jeho schopnost je hlavně celého člověka přečíst, nebo spíš číst řeč těla.
"Nejedla si hodně dlouho, máš noční můry o naší skupině a chceš je nějak zachránit, protože určitě nám to jen tak neprošlo. Máš strach že tě najdou a jsi šťastná, žemně vidiíš. Nic jse asi nevynechal." Řekne všechny mé pocity, pak vstane a podívá se namně.
"Pojď se mnou dolů, najíš se a pak půjdeš spát. Pak ti řeknu všechno, co vím, že se stalo potom, co jsme odešli."
.........................................................................................................................
Jídlo jsem ani nevnímala. Hlavní bylo abych věděla co se stalo. Když jsme později vyšli do mého bytečku, Sam se posadil ke mně na postel a já k němu. Obejmul mě a chvíli jsme byli potichu a každej přemýšlel nad tím, co říct.
"Řád nás pojal jako zrádce, každý nás má zabít jen, co nás uvidí. Skupina jena tom líp. Jelikož nic neví tak kouzlo upřímnosti z nich nic nevytáhlo, ale...Nejvyšší čaroděj jim oznámil, že buď odejdou z řádu, nebo přijdou o své schopnosti, i když nic neudělali. Dneska se měli rozhodnout, doufám že...se rozhodli odejít ale myslím že se tak rozhodli a vydají se nás hledat." Odtáhnu se od něj, chystám se něco říct ale zazvoní mi mobil. Zarazím se, co když o mně řád už ví? Zvednu to a uvidím.
"Prosím?" Řeknu hodně pisklavým hláskem jako malé dítě.
"Je tam Kimi? Potřebuju s ní mluvit." Ten hlas! Panebože to je určitě Any, ale....co když je to jen zkouška? Podívám se na Sama, zavrtí hlavou abych věděla co mám říct.
"Ne, nikdo takovej. Nazdar." Tipnu to a schovám mobil pod polštář.
"To byla Any." "Nemusela to být ona Kim, víš že to může být nebezpečné." Kývnu hlavou.
"Dobře, teď se půjdem projít, na chvíli ti pročistit hlavu a procvičit si naše schopnosti, co říkáš? Můžem to i zkusit i tak, že se zkusíme v mojí vlčí podobě, vzájemně doplňovat." Kývnu, jdu do šatny se převlíct. Tak uvidíme jestli se dokážem doplňovat i v jeho druhé podobě.
Když vejdu zpátky do ložnice, leknu se tak, že vytáhnu zbraň skrytou pod rukávem.Uprostřed mé ložnice sedí obrovskej vlk, má černou srst, která přecházela do bíla. Vím že nesmím zmáčknout spoušť, ale strach z vlkodlaků jeve mně zakořeněný tak dlouho..., pak si uvědomím, že Sam je...ten člověk, kterýho mám ráda nejvíc z celéskupiny, ten který mi ze všech nejvíc rozumý. Ten vlkje Sam.
Vlk zakňučí. Trhnu sebou a schovám zbraň zpátky do rukávu. Chvíli mi trvá než se odvážim dojít k Samovi a roztřesenýma rukama ho pohladím.
"Promiň Sami." Podrbu ho mezi ušima a vydáváme se do města.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enes Enes | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 15:20 | Reagovat

Chtěla bych jen upozornit na menší chyby v mezerách,jinak to bylo úžasný! Ale kdyby Řád přišel na Kimi, nechcu si to ani představit. Moc se těším na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama